Historie
Soubor lidových písní a tanců Ostravica
Tam, kde se nad řekou Ostravicí tyčí hrdě k obzoru nejvyšší vrchol pohoří Beskyd, Lysá hora, opředená mnoha pověstmi, a kolem dokola lemují krajinu strmé hřebeny beskydských vrchů, tam leží kraj, jehož písně a tance nám učarovaly. A právě v těchto místech se ocitáte uprostřed jedné z nejzajímavějších národopisných oblastí České republiky, na moravsko-slovenském pomezí.
1960–1970
V červenci roku 1960 se janovický soubor Ondráš přestěhoval do Frýdku–Místku. Folklorní nadšence si pod svá křídla vzal textilní závod Slezan a jeho sdružený klub pracujících. Hlavním organizátorem byl Jindřich Krupa, který byl také zpěvákem a upravovatelem. Tanečníků se ujala Věra Šimková, která své zkušenosti sbírala už v janovickém Ondráši a od Věry Šejvlové. Systematická práce na poli tanečním i muzikantském, a hlavně spolupráce Věry Šimkové, primáše Josefa Pavlána, muzikantů Štěpána a Leopolda Kotků a Vojtěcha Děckého, zapsala soubor v prvním desetiletí do povědomí nejen laické, ale také odborné veřejnosti. Soubor, už s názvem Ostravica, vystupoval po celé republice a účastnil se prvních soutěží. Poprvé také vycestoval do zahraničí, do Belgie. V tomto období byly pořízeny první zápisy písní a tanců, a to z okolí dolního toku řeky Ostravice, v rámci sběrů mezi pamětníky, které provedli Jindřich Krupa, Slavomír Lenert a Věra Šimková a horního toku řeky Ostravice a hraničních Kysuc provedených Věrou Šejvlovou a Františkem Bonušem. Prvními souborovými tanci byly převážně tance figurální a z choreograficky upravených pak Řemeslnické tance z okolí Frýdku-Místku, Zbojnické tance, čardáše z lašsko-slovenského pomezí nebo Záhon na kobzole.
1970–1980
V sedmdesátých letech získával soubor svá první ocenění. Bronz z italské Florencie, státní vyznamenání „Za vynikající práci“, postup do náročných soutěží na III. a IV. Československém festivalu folklórních souborů v Košicích a stříbrná valaška z polského Zakopaného. O úspěšném působení Ostravice na festivalu v Anglii byl Českou televizí natočen dokumentární film. Kromě toho navštívila Ostravica i Francii a Portugalsko. Velkou měrou k těmto úspěchům přispěl vynikající cimbalista a od roku 1969 umělecký vedoucí muziky Vladislav Turek. Jeho hudební úpravy byly podloženy nesčetnými cestami za pamětníky, do muzeí a archivů. U primášského žezla se střídali Josef Pavlán a Vladimír Vojkovský. Ke klenotnicovým tanečním číslům z té doby patří Klebetnice, Ověnžoky a Staré čardáše. Pásmo Jak se zpívalo a tancovalo U Janošca na Kelčovském sedle bylo sestaveno z písní a tanců ze sběrů v této oblasti. O panu Janošcovi a vzniku tanečního pásma byl také natočen film. Organizačně řídil soubor Zdeněk Šprc.
1980 – 1990
Třetí dekádu činnosti Ostravice poznamenal náhlý tragický odchod Vladislava Turka. Za cimbál nejprve usedl Jiří Vlkojan, umělecké vedení muziky převzal klarinetista a později také cimbalista Jiří Slavík. Josefa Pavlána vystřídal na primu Jiří Adámek. V roce 1984 si Ostravica přivezla z italské Gorizie zlatý pohár. Kromě Itálie zavítal soubor do Francie, Belgie a Švýcarska. Věra Šimková se pustila do větších jevištních stylizací, a tak na svět přišly Čardáše na novouherskou notu a pásmo znázorňující oslavu jarní výsadby stromků s názvem Dodělaná. Organizační otěže převzal Jan Slíva. V roce 1985 vyšla LP deska cimbálové muziky. Písně vyšly také v podobě sešitu „Ostravica zpívá“, který vydalo Okresní vlastivědné muzeum ve Frýdku–Místku v roce 1985 a připravila ho paní Věra Šimková a pan Josef Pavlán. V tomto období Ostravica započala tradici Lašských bálů. Ten první se konal v roce 1987 v Národním domě. Sametová revoluce přinesla změny nejen ve společnosti, ale také ve folklorní oblasti. Přinesla svobodu, ale také ukončila finanční a materiální pomoc, včetně zázemí, které souboru poskytoval Národní podnik Slezan, a poté Národní dům.
1990 – 2000
Na počátku devadesátých let se stal soubor sdružením a neziskovou organizací. Ostravica se přestěhovala do prostor bývalé fakulty VŠB Ostrava v Místku. Svoji uměleckou činnost ukončila Věra Šimková. Necelé dva roky řídila Ostravicu umělecky i organizačně Emílie Slavíková, po ní se uměleckou vedoucí stala Lenka Dujková. Téměř desetiletá plodná spolupráce této výborné choreografky s vedoucím muziky Jiřím Adámkem a cimbalistou Jiřím Vlkojanem přinesla do souboru nová taneční pásma, jako např. Šuhajko ore, Husar nebo Hamernické a první komponované koncerty „Hierarchie“, „Sdílení“ a „Přítel čas“. Zajímavým počinem z vlastních sběrů Lenky Dujkové v okolí obce Morávka zůstává veselé a vtipné pásmo Pod dvorem na Morovce. V roce 1996 přišla Lenka Dujková s myšlenkou na založení dětské taneční a muzikantské základny pro dospělou složku souboru pod názvem Malá Ostravica. V roce 1991 nás pozvali přátelé z francouzského Mulhouse. Rok 1995 se zapsal do historie úspěšnou účastí Ostravice na africkém kontinentu. Z Mezinárodního festivalu Eisteddfood v Roodepoortu v Jihoafrické republice si tanečníci a muzikanti v roce 1995 přivezli sedm ocenění v sedmi kategoriích. Tehdy se poprvé ujali organizace Monika Škanderová a Tomáš Malinovský. O rok později nahrála cimbálová muzika svoje první CD v Českém rozhlase Ostrava. Činnost souboru byla zachycena na videokazetách Tanec na Lašsku pro Muzeum Beskyd ve Frýdku-Místku (rok 1993 a 1994) a 20 tanců bylo zaznamenáno na videokazetě Lidový tanec z Čech, Moravy a Slezska (díl Lašsko rok 1995). Svůj region reprezentovala Ostravica na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské Jaro v roce 1997 a na prahu nového tisíciletí se vydala za Vikingy do Švédska. Na zpáteční cestě zavítala do Hannoveru na EXPO 2000, kde soubor vystoupil v doprovodném programu světové výstavy.
2000–2010
Začátek nového tisíciletí proběhl ve znamení hledání lidí, cest a cílů. Soubor našel své zázemí v Kulturním domě v Lískovci. Po ukončení činnosti Tomáše Malinovského zůstala organizace souboru dlouhá léta v rukou Moniky Škanderové, která se starala nejen o provozní záležitosti, ale i financování souboru. Umělecké kormidlo převzala na dva roky Irena Blablová. Od roku 2002 do roku 2005 se s velkou odvahou a energií vrátila do folklorního života Věra Šimková, která dokázala obdivuhodně spolupracovat s lidmi o jednu až tři generace mladšími. Její tvůrčí nápady, okořeněné letitými zkušenostmi, zastavily až velké zdravotní problémy. Odchod Věry Šimkové do folklorního nebe v roce 2007 Ostravicu velmi zasáhl, ale naštěstí pod jejím učitelským dohledem vyrostly další choreografické osobnosti. Do uměleckého vedení se vrátila Irena Blablová ve spolupráci s Libuší Kvašnou a za podpory choreografky Lenky Verlíkové. V jejich kuchyni vznikla například pásma Zvrtky, Jarmark, Vojna, Balada o sirotě, Svatojánské a dětská pásma Řemesla, U potoka, Žaby, Špalkový, Škola a komponovaný koncert „Od slunka do slunka“ a „O stromu a o jabkach“. Jiří Adámek předal primášský a umělecký post v cimbálové muzice nastupujícímu mládí z kozlovického Valášku – Janu Pustkovi, který v této době hrál i s dalšími muzikanty z Malé Ostravice. Proto se později mohla uměleckého vedení muziky ujmout Martina Jakobová, která spolupracovala především s primáškou Petrou Novákovou a hudebním upravovatelem Liborem Chmelařem. Nový vítr do organizačního vedení souboru přinesl v roce 2008 Radek Jakob.
Folklor horalského Lašska a moravskoslovenského pomezí mohli obdivovat obyvatelé Kanárských ostrovů, Portugalska, Rumunska, Srbska, Bosny a Hercegoviny. Historicky nejdelším zahraničním výjezdem Ostravice bylo téměř měsíční turné v Brazílii, kde se soubor zúčastnil tří folklorních festivalů v různých koutech země. Před výročním koncertem Obrázky životem malované k 50 letům souboru bylo pokřtěno také nové CD Zpívání o životě.
2010–2019
Po roce 2010 pečuje o umělecký odkaz Věry Šimkové a Vladislava Turka tým deseti členů SLPT Ostravica, kteří se kromě tance a muziky věnují umělecké práci, choreografii, organizaci a vedení Malé Ostravice. Soubor získal četná pozvání, ať už do zahraničí na festivaly v Belgii, tureckém Istanbulu a Ankaře, nebo na domácí festivaly ve Strážnici, Lhotce pod Odřejníkem, Pardubicích, Chrudimi, Prostějově, Frenštátě pod Radhoštěm, Přerově a dalších. Oslava 55. výročí Ostravice společným koncertem s Valašským Vojvodou „Už stě o tym slyšeli“ byla v druhé části okořeněna křtem již třetího, tentokrát vánočního CD s názvem Němajtě za zle, že zme pryšli k vam v režii Jana Rokyty mladšího.
Na počátku roku 2016 došlo v organizačním vedení Ostravice k velkým změnám. Své dlouholeté působení v souboru ukončili Monika Škanderová a Radek Jakob, o dva roky později se k nim přidala také Martina Jakobová, dlouholetá primáška, umělecká vedoucí muziky a hudební upravovatelka. Statutárního vedení se tak ujala Radka Jirsová za vydatné pomoci mladších kolegů – Marka Žižky, Martina Tuhovčáka a Matěje Křivy. Do muziky přišel nový primáš – Tomáš Bill, uměleckým vedoucím muziky se stal další nový člen – basista Miroslav Kološ. Začátky nebyly jednoduché, ale úsilí a hlavně odhodlání nového vedení, přineslo své ovoce. Soubor navštívil další zahraniční země. Tance a písně našeho regionu mohli obdivovat diváci v Rumunsku, na Azorských ostrovech Faialu a Terceiře a na italské Sardinii. Ostravica začala spolupracovat také s dalšími uměleckými subjekty, a tak se mohla zúčastnit například Hlasové dílny v Kapucínském klášteře v Praze nebo Sweetsen Festu, kde vystoupila v pořadu Ladí – neladí společně se Symfonickým orchestrem Frýdku – Místku. Z této doby pocházejí také nová taneční pásma už ostřílených choreografek a uměleckých vedoucích souboru Ireny Blablové a Libuše Kvašné jako jsou Z jednej krvi, Falešná láska, Peníze vyhraju, Lašská mičuda, Holka modrooká, Starodávné, vánoční pásma a koledy, které Ostravica využívá jako samostatné tance nebo jsou součástí komponovaných pořadů např. „Vánoční snění“, „Vánoční pohádka“, „Že by vánoce“, „Jak Kuba, Matěj a Fanuš dřistali o všeckym“, „Jednemu dal, druhem vzal“, „Dyž potká Lach Valacha“ a další.
Již 20 let je Ostravica stálým hostem na Sochových národopisných slavnostech ve Lhotce. Každoročně těší návštěvníky Mezinárodního folklórního festivalu Frýdek-Místek svými komponovanými pořady, dříve byla Ostravica také spolupořadatelem tohoto festivalu. Od roku 1987 se první únorový týden koná již tradiční Lašský bál, na kterém se setkávají přátelé folklóru a kamarádi z různých souborů. Každý ročník bálu je inspirován jiným tématem, včetně půlnočních překvapení v choreografii Libuše Sladké Kvašné a v posledních letech za spolupráce mladé krve Markéty Ivánkové.
Malá Ostravica
Dětská skupina tanečníků, zpěváků a muzikantů s názvem Malá Ostravica vznikla z iniciativy tehdejší umělecké vedoucí Lenky Dujkové v říjnu roku 1996 jako součást SLPT Ostravica a jeho potencionální základna. Přes 70 dětí vedly Irena Blablová a Martina Krpešová, první choreografie tvořila Lenka Dujková. Uměleckým vedoucím muziky byl Pavel Goluch. Nácviky probíhaly 1× týdně v sále VŠB v Místku, tehdejším sídle celého souboru. Začátky nebyly lehké. Nacvičovat s tak velkým počtem dětí různého věku znamenalo vynaložit velké úsilí. V roce 1997 se uskutečnilo první dětské letní táborové soustředění s taneční výukou, na kterém děti nacvičily své první taneční pásmo „Cesta na trh“. Na táboře pracovalo také několik maminek, které pomáhaly s šitím krojů pro děti. Tato akce se již stala tradicí, a tak děti mají každý rok možnost strávit spolu týden plný her, dobrodružství, ale i tance, zpěvu a muziky. Společně s dospělou skupinou SLPT Ostravica děti poprvé vystoupily na koncertu „Sdílení“ dne 29. 11. 1997 v Kině Petra Bezruče v Místku.
Po přestěhování souboru do Kulturního domu v Lískovci nastává v historii Malé Ostravice zlom. Dojíždění je pro mnohé velkou překážkou. Děti se v průběhu let střídají, odcházejí, nové přicházejí. Ve vedení souboru pokračovaly Iva Heczková s Lenkou Vojkovskou za pomoci Lenky Dujkové. Větší děti od dvanácti let byly převedeny do skupiny pod vedením Romana Mokrosche (Bobánci). Děti předškolního věku (Píšťalky) nacvičovaly v Mateřské škole Beruška ve Frýdku pod vedením Silvie Slavíkové.
Po odchodu Lenky Dujkové v roce 2000 se předškolní a mladší děti spojily do jedné skupiny. Vedení převzaly Silvie Slavíková a Jana Šimůnková, dva roky jim ještě pomáhala Lenka Vojkovská. Organizační záležitosti byly v rukou Daniely Dvorské, Marcela Pavloka a Lenky Pavlokové. V uměleckém vedení starší skupiny se během pěti let vystřídali Irena Blablová, Pavel Eliáš, Lenka Polochová/Verlíková a Vít Novák, organizaci měla na starosti Alena Máchová. Kvůli zdravotním problémům Pavla Golucha převzala muziku Malé Ostravice na dva roky Jana Ulčáková, další rok muzika hrála pod taktovkou Ladislava Vojkovského. Organizační vedoucí muziky byla Jana Nováčková. Nové choreografie tvořily Irena Blablová a Silvie Slavíková, o hudební úpravy se postarali Pavel Goluch a Libor Chmelař. Děti vystupovaly nejen na koncertech pořádaných Ostravicou, jako byl například Jarní koncert, Přítel čas, Léto budiž pochváleno, ale staly se také pravidelnými účastníky Mezinárodního folklorního festivalu Frýdek-Místek a Sochových národopisných slavností ve Lhotce. Svými vystoupeními potěšily diváky v okolních městech – v Jablunkově, Dolní Lomné, Rožnově pod Radhoštěm, ale zavítaly také na festival Kunovské léto do Kunovic a na Mezinárodní folklorní festival do Písku. V roce 2003 se konal historicky první zahraniční výjezd Malé Ostravice do Polska na Festyn Europejski v Przemyśli.
Rok 2004 byl pro Malou Ostravicu plný změn. Muzika přestoupila do dospělého souboru, a proto Malá Ostravica začala spolupracovat se ZUŠ v Místku a s cimbálovou muzikou Šidla pod vedením Věry Csáczárové, která se také stala upravovatelkou nových pásem. Vedoucí mladší skupiny zůstala Silvie Slavíková s organizační pomocí Daniely Dvorské, vedení starší skupiny převzala na rok Radana Garnolová a na post organizačního vedoucího přešel Vít Novák. Následujícího roku se Malé Ostravici kromě účinkování na místních slavnostech, Štěpánské koledě v Rožnově pod Radhoštěm nebo na Mezinárodním folklorním festivalu v Šumperku podařilo opět vyjet do Polska do Raciborze.
Po odchodu Věry Csáczárové do důchodu v roce 2006 se vedoucím muziky stal Jiří Hajdušek, později Přemysl Verlík. Znovu byla také založena skupina nejmenších dětí pod vedením Moniky Škanderové, která se spolu s Radkem Jakobem stala organizační vedoucí celé Ostravice včetně dětí. Daniela Dvorská se přesunula do uměleckého vedení mladší skupiny, do vedení starší skupiny se vrátila na čas Irena Blablová, která nejprve spolupracovala s Jakubem Dvorským, a pak své žezlo předala Marii Kvašné. Kromě již zmiňovaných koncertů – tentokrát Od slunka do slunka, O stromu, o jabkach nebo Vánoční snění děti vystupovaly na Velikonočním jarmarku v Rožnově pod Radhoštěm, koncertu Po jaru…léto v Brně, na festivalu O Babiacka Fajke v polském Koninu a folklorním festivalu v Bielsko Biale. Pod dohledem nového uměleckého vedoucího starší skupiny Radka Jakoba, který nahradil Marii Kvašnou, se v roce 2009 podařil také první delší zahraniční výjezd Malé Ostravice na Balkán – do Makedonie.
Ke konci roku 2009 se Malá Ostravica rozloučila s cimbálovou muzikou Šidla. Pomocnou rukou v práci s nejmladšími dětmi přispěla Radka Jirsová, tandem vedoucích mladší a starší skupiny zůstal po další dva roky nezměněn. Na vystoupeních tanečníky doprovázela dospělá muzika SLPT Ostravica. Některé z dětí spolupracovaly na natáčení CD Zpívání o životě, které bylo slavnostně pokřtěno před výročním koncertem k 50 letům Ostravice Obrázky životem malované. Na základě vystoupení na koncertě děti obdržely pozvání do dětského pořadu MFF Strážnice 2011. Do choreografického tandemu k Ireně Blablové přibyla Libuše Kvašná, hudební úpravy začala tvořit Martina Jakobová.
V roce 2012 došlo nejprve k přiřazení starší skupiny k mladší, kdy vedení opustili Radek Jakob a Jakub Dvorský, a následně o rok později ke sloučení s nejmladší skupinou. Nová pásma děti nacvičovaly pod vedením tria Škanderová – Slavíková – Dvorská, za vydatné spolupráce vedoucí dospělé muziky Martiny Jakobové. V roce 2014 se Malé Ostravici podařilo získat 1. místo v kategorii folklorních souborů Polsko-českých amatérských skupin na festivalu SAGA 2014 v polském městě Kozy. Oslava 55. výročí Ostravice proběhla společným koncertem s Valašským Vojvodou „Už stě o tym slyšeli“ a druhá samostatná část „Němajtě za zle, že zme pryšli k vam“, byla okořeněna křtem dalšího, tentokrát vánočního CD se stejným názvem, na kterém se podílela také Malá Ostravica.
Před čtyřmi lety došlo i v Malé Ostravici k drobnému zemětřesení. Monika Škanderová a Radek Jakob se rozhodli ukončit své dlouholeté působení v souboru, o dva roky později se k nim přidala také Martina Jakobová. Statutárního vedení se ujala Radka Jirsová za vydatné pomoci organizačních vedoucích Marka Žižky, Martina Tuhovčáka a Matěje Křivy. Uměleckému vedení začala pomáhat Eliška Billová. Protože skloubit časový harmonogram s dospělou muzikou bylo stále náročnější, rozhodla se Veronika Slaná na konci roku 2017 založit novou cimbálovou muziku Malé Ostravice. Svou dvacetiletou existenci na scéně oslavila Malá Ostravica v prosinci 2016 koncertem v Lidovém domě s názvem Vánoční pohádka. Kromě toho si děti zatančily na Vánočním jarmarku v Rožnově pod Radhoštěm, na Dobratické pouti, Sweetsen Festu, Lašském městečku v Brušperku, Loutničce, Lidovém roku ve Velké Bystřici a dalších folklorních akcích.
Malá Ostravica vystupuje nejen v komponovaných pořadech s dospělou skupinou Ostravica, ale také samostatně. Každoročně vysílá své malé zpěváky do pěvecké soutěže Zpěváček, ve které děti získávají vždy nějaká ocenění. Své nové choreografie z dílny Ireny Blablové, Libuše Sladké Kvašné a Silvie Slavíkové předvádí na dětských přehlídkách folklórních souborů. Od roku 1997 je v létě pro děti dospělými tanečníky pořádán letní taneční tábor, na kterém se děti učí nejen nová pásma, ale celotáborovými hrami také samostatnosti, kamarádství a sounáležitosti s druhými.